Ano je to těžké. Od 4.10. mám imobilní maminu a můj život se změnil o 100 %.Přesto , že jsem volala záchranku, že mamka je úplně mimo, nepostaví se na nohy , svěrače nefungují, odmítá jíst a pít , tak mi ji za 2 hodiny vrátily zpět, že ji nic není !!!!!! Tak to byl šok. Tak okamžitě pořídit kalhotkové plenky,neproputná prostěradla. Objednala jsem služby, že mi 3 x denně chodí pečovatelky pomáhat s hygienou. A naše doktorka mi pro ni nasadila antibiotika, že ji našli, že má v krvi zánět. Z toho se během pár dní rozvinul oboustranný zápal plic.Takže celý první týden jsem tam běhala každou chilku + po 8 hod. antibiotika. Po týdnu odběry krve / to jí udělají na pečovateláku, zatím neni schopná nikam dojít) a číslo, které ukazuje zánětlivé parametry bylo ještě větší. Takže další antibiotika. Doktorka se na ji přijela podívat, a řekla mi, Mášo musí se rozchodit, sedět, pár krůčků každý den, pomalu ale neustále. Nejhorší je, že nechce nic jíst, takže to je s ní každodenní velký boj o každé sousto. Po týdnu zase odběry krve a včera mi doktorka řekla, že nejhorší máme za s sebou. Že zánětlivé parametry klesají, ale zdaleka nejsme na normě.Dala mi další antibiotika, cílené na plíce a 26.10. zase odeberou krev a podle výsledku uvidíme co dál. Teď už ji do nemocnice nehodlám poslat, pokud nepůjde o život !!! Doktorka se mnou souhlasí, doma to má lepší.

Měla jsem chodit na 2 kurzy na VU3V, ale přihlásila jsem se jen na jeden, všechny kroky co tedky nachodím jsou jen ode mně k ní domů.Aby toho nebylo málo, tak se mi opět udělaly hemeroidy. Začal mne bolet zub a nakonec musel ven. Měla jsem několikrát velkou krizi, kdy jsem se z ničeho nic roztřásla, nebo rozbrečela. Hlavně ten první týden, to bylo pro mne fakt hodně těžké. Doktorka  mi nasadila prášky , abych se uklidnila.

Tedky po 3 týdnu už to zvládám mnohem lépe i bez prášků !!! Dost jsem se i od pečovatelek naučila co a jak, abych si neodrovnala záda.Včera jsem i dostala velkou pochvalu od doktorky, že se o ní fakt velmi dobře starám.  Takže tak, obdivuji všechny pečovatelky co se starají o takovéhle pacinty 24 hod denně. Mají mojí velkou úctu. Už totiž vím, jak těžké to je........